V michelinské restauraci Alinea v Chicagu zní tlumená hudba, hosté si vychutnávají testovací menu a archivní vína. Přichází mladá rodina s dítětem. Miminko bez přestávky řve, hosté se otáčejí, kroutí hlavami, ucpávají si uši.
Zoufalý šéfkuchař požádá o radu na sociální síti: „Hostie přišli s osmiměsíčním dítětem, které stále pláče. Ostatní se jdou zbláznit. Mám zakázat vstup s dětmi? Nebo vystavit ostatní hosty řevu?“
Barikády z plenek
Šéfkuchař Grant Achatz ani netušil, že jeho zoufalý tweet rozproudí celospolečenskou diskusi. Rodiče dětí nešťastný pár bránili, další se postavili za šéfkuchaře.
„Miminko do michelinské restaurace nepatří. Pardon, ale když si zaplatím třicet liber za předkrm, tak jediná hnědá hmota, kterou chci cítit a vidět, je moje foie gras,“ vyjadřuje se jeden z více než tisíce diskutujících pod článkem v britském Guardianu, který informuje o události. Ta už dokonce získala svůj mediální název – incident s plačícím dítětem.
Na michelinské restaurace zatím nemáme, ale incident s plačícím dítětem se před časem udál v jedné veganské restauraci v centru Bratislavy.
Průběh byl velmi podobný, ledaže ve srovnání s diplomatickým odkazem michelinského šéfkuchaře se vegani neokouněli a rovnou napsali, že děti jsou v podniku nechtěné. Reakce rodičů (veganů i masožravců) na sebe nenechala čekat a chvíli to vypadalo tak, že se před restaurací vztyčí plenkové barikády.
Kdo má tedy pravdu? Jsou netolerantní majitelé restaurace a ti, kterým křik dětí v restauraci vadí? Nebo rodiče dětí, kteří neberou ohledy na ostatní hosty?
Vstupte s dítětem
Mateřské instinkty jsou velká věc, ale na něco příroda přece jen zapomněla. Od momentu porodu se automaticky nezměníme na ženky domácí, které milují domácí večeře v zástěrovém outfitu. I rodiče si chtějí vyrazit – a někdy dokonce se svým dítětem.
Zná to i Soňa Holíková z Unie mateřských center, která má sama dvě děti a stojí za projektem Vstupte s dítětem, který na Slovensku probíhá už jedenáct let.
Podstatou kampaně je motivovat restaurace a hotelová zařízení, aby byla co nejvíce přátelská k dětem. „Když jsme začínali, nebyla v restauracích běžná ani vysoká židle,“ říká Holíková.
Ty jsou dnes ve většině podniků samozřejmostí, přibyly koutky s hračkami, přebalovací pulty, dětské menu, personál je vůči rodinám vstřícnější a tolerantnější.“
Projekt by se dal přirovnat k jakémusi dětskému michelinskému ocenění. „Inspirovali jsme se Rakouskem, kde byly babyfriendly podniky označeny smajlíkem, u nás jsme si zase vymysleli hvězdičky. Restaurace mohou získat až pět hvězdiček podle toho, jak jsou vstřícné k rodinám s dětmi.
„Na jednu hvězdičku stačí splnit základní kritéria, tedy například zmiňovanou dětskou židličku, dětské menu či bezbariérový přístup. Pětihvězdičková restaurace už musí mít například venkovní hřiště, koutek na kojení, přebalovací pult a nabízet dietní stravování,“ říká Soňa Holíková a zároveň dodává, že dobrý dojem nakonec nejvíce závisí na ochotném personálu.
Vstupte bez dítěte
Iniciativa Vstupte s dítětem zastupuje zejména rodiče a děti. Znamená to, že bezdětným lidem nezbývá nic jiného, než si zvyknout na dětský pláč? „Zařízení s označením pro dospělé a děti od 16 let jsou v zahraničí poměrně běžná, u nás jsou zatím tabu,“ říká Soňa Holíková.
„Je to škoda, protože by je ocenili nejen svobodné bezdětné páry, ale i rodiče, kteří si občas také potřebují odpočinout od dětí. U nás taková alternativa není, takže se může docela snadno stát, že partneři vyvinou značné logistické úsilí k tomu, aby si našli volný večer a aby sehnali hlídání pro dítě, jenže když se to podaří, posezení mu ‚zpříjemní‘ pláč od vedlejšího stolu ,“ říká předsedkyně Unie mateřských center a zároveň dodává, že z podobných důvodů u nás zatím chybí i hotely a restaurace, které by byly odstupňovány podle věku dětí.
Z pohledu restauratérů
Rodinně orientované restaurace jsou dnes trendem, ale zdá se, jako by zavážilo i to, zda je majitel nebo manažer provozu zároveň i rodičem.
„Pokud to vezmeme čistě z byznys stránky, dětské menu a baby friendly přístup se vyplatí, protože spokojené dítě rovná se spokojený rodič, což se odráží i na celkové tržbě,“ říká Michal Majerský z bratislavské restaurace UFO, který je otcem malé dcerky.
„Nepřekážejí nám ani živé děti. Podle mě je super, když vidíte, jak se vám prohánějí po restauraci, rozesmějí ostatní hosty a vidět, že se u nás cítí dobře. Děti potřebují volnost a rodiče si ustříhnou, kdy to přerůstá do dětské anarchie,“ říká Majerský.
„Sám mám děti, které jsou dnes už teenagery, a dobře si pamatuji, jaký byl v Bratislavě problém jít se někam najíst s malými dětmi. I to byl jeden z důvodů, pro které jsem trval na tom, že když otevřeme restauraci, bude tam velký dětský koutek,“ říká Roman Neczli, spolumajitel restaurace Buddha Brothers, která se donedávna pyšnila velkým prostorem pro děti plným hraček.
„Prax však ukázala, že maminek nebo rodičů s dětmi není až tak moc, navíc, když přijeli, tak chtěli všichni sedět na nejvýhodnějším místě vedle koutku. Aby nebyl nikdo ukřivděn, hračky jsme nakonec raději soustředili do obrovských košů, které obsluha přinese dětem přímo ke stolu,“ říká Neczli.
Výchova prostředím
Většina diskutujících na fórech se shoduje v tom, že dítě je zralé na restauraci teprve tehdy, když se v ní umí chovat. Jenže, kde ho naučit chování, ne-li přímo v restauraci? „Děti do takového prostředí určitě patří. Není nic horšího, než když přijde patnáctiletý puberťák do restaurace a neví, jak se v ní chovat.
Situace je nepříjemná i pro ostatní, ale zejména pro dítě samotné,“ říká Soňa Holíková a zmiňuje zážitek z jedné luxusní hotelové restaurace.
„Číšníci nás obsluhovali v bílých rukavičkách a vše bylo poměrně honosné. Na děti to udělalo takový dojem, že najednou potichou seděly a chovaly se tak vzorně, jako by vyrůstaly pod dohledem britské guvernantky. Nepotřebovala jsem je usměrňovat ani napomínat, vychovalo je samo noblesní prostředí,“ vzpomíná Holíková.
Samozřejmě, vychovává nejen prostředí, ale také rodiče. Nic není tak iritující jako nespratník, který pokazí náladu všem hostům v podniku, zatímco jeho rodiče si klidně diskurují u kávy. A konečně, aby to nebylo moc jednoduché, děti jsou jen děti.
I když se devět z deseti návštěv v restauraci dokáží chovat jako malí šlechtici, po desáté prostě nebudou mít svůj den a nešťastným rodičům, personálu i hostům vrátí vše is úroky.
